Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

chov a plemena

Kanár - Serinus canarius    

Divoký kanár, kterého označil přírodovědec Linné jako Serinus canarius, žije ještě dnes jako za dávných dob ve své domovině, v severozápadní Africe, na Kanárských ostrovech, také na Madeiře a Azorech. Nejčastěji se vyskytuje na ostrovech Tenerife, Gran Canaria, Comera a La Palma, kde hnízdí od března v lesnatých krajinách i parcích měst. V bezlesých krajinách ostrovů se nevyskytuje.
K úspěšnému hnízdění bezpodmínečně potřebuje nízké stromy a keře, mezi jejichž větvemi samička staví dobře ukryté hnízdo, přičemž sameček pomáhá jen občas. Většinou sedí nedaleko, zpívá a chrání svůj revír.
Základem hnízda jsou malé větvičky, mech a podlouhlá suchá tráva. Vnitřek hnízda - vystýlka, na kterou jsou ukládána vajíčka, je zaplňován světlým až bílým materiálem. Na Kanárských ostrovech jsou tímto materiálem většinou bílé kozí chlupy. Ještě po 500 letech chovu v klecích dávají kanáři přednost bílému materiálu pro stavbu hnízda a snášejí vajíčka raději na pouhou plstěnou podložku než na tmavý materiál.
Serinus canarius je asi 13 cm velký, tedy menší než jeho známá zdomácnělá forma (14 cm), ale zase větší než jeho nejbližší příbuzný - zvonohlík Serinus serinus, který měří pouze 11,5 cm. Sameček má převážně zelenožluté peří. Spodní strana je světlejší, hrdlo a strany hlavy skoro žluté, mezi nohama a na kostrci je více zelený. Čárkování se projevuje jako hnědošedá kresba, která se nachází na bocích, na stranách prsou a na vrchní straně ptáka. Oko je hnědé, zobák barvy rohoviny, nohy barvy masa, s tmavými drápky. Samička je barvy více šedozelené, se širokými bílými okraji křídel a ocasu. Opeření je méně lesklé než u samečka. Mladí ptáci jsou podobni samičkám.


Chov kanárů se zaměřuje do čtyř speciálních směrů, které mají pouze společného předka, divokého kanára Serinus canarius.  Čtyři chovatelské směry v rámci chovu kanárů jsou :

  1. Zpěvní kanáři
  2. Barevní kanáři
  3. Postavoví kanáři
  4. Kříženci s kanárem

Ptáci v rámci těchto čtyř směrů mají zvláštní podmínky chovu a vyžadují různá chovná zařízení, zvláštní druhy krmiv a samozřejmě zvláštní odborné znalosti, které jsou tak rozdílné, že chovatel jednoho směru je pouze málokdy schopen současně ovládat další chovatelský směr a úspěšně odchovávat.


Čtyři metody chovu

V současné době známe čtyři metody chovu kanárů a každá má své přednosti a nedostatky. Chovatel si vybere takovou metodu, která mu nejvíce vyhovuje. Musí ale přihlížet k tomu, že každá se nehodí ke každému účelu. V praxi je možné provádět tzv. chov voliérový, kde jednoho samce můžeme dát až ke čtyřem samičkám, dále chov střídavý, kde jednoho samce střídavě dáváme k různým samičkám. Třetím způsobem je chov párový, kde samce a samičku po celou dobu chovu a péče o mladé ponecháváme pohromadě. V chovu odděleném necháváme v malém oddělení samce mezi dvěma párovačkami, takže žije s jednou nebo druhou samičkou.

Chov voliérový

Tato metoda poskytuje ptákům nejvíce pohybu a chovateli nejméně práce. Přírodě je nejbližší, ale má také své stinné stránky. Dobře zarostlá venkovní voliéra, celá přikrytá průhledným sklem, navíc po třech stranách krytá, usazená do zahrady a obklopená různými květy, je idylickým a přitažlivým místem, které oprávněně přitahuje pohledy všech návštěvníků. Čím menším počtem ptáků bude voliéra obsazena, tím bude přehlednější a vztahy mezi ptáky budou lepší.
Budeme-li mít více než dva samce pohromadě (např. tři), tak případné rozbroje obvykle třetí rozežene.
Samičky se také velmi často nesnášejí, vzájemně si vytrhávají stavební materiál anebo bojují o hnízda. Samičky sedící na vejcích také žerou vaječnou směs, určenou pro samičky, které již krmí mláďata. Další sezení na vejcích pak často přerušují.
Při cílevědomém chovu, kde chceme vychovat určité barevné rázy, musí být všechny samičky stejného rázu, nebo naopak hodně odlišné, aby bylo možné bezpečně určit rodiče a potomstvo.
Odebíráni vajec a kroužkování také nebývá jednoduché, pokud se ptáci chovají v zarostlé voliéře.
Staří i mladí ptáci jsou dobře vyvinutí, pěkně a hustě opeření. Jejich zdravotní stav bývá velmi uspokojivý. Počet ptáků v odchovu je průměrný.
Všichni chovní ptáci musí být vpuštěni do voliéry najednou. Později přidaný pták bude považován za vetřelce.

Chov střídavý

Je to metoda chovu nejvíce rozšířená mezi chovateli zpěvných kanárů. Chtějí touto metodou přenést výborný zpěv vybraného samce na co největší počet potomstva. Navíc poskytuje samičkám klid k sezení na vajíčkách.
Nemáme-li místo na postavení voliéry ani v zahradě nebo v bytě a jsme-li odkázáni na klecový odchov, který je u kanárů nejvíce rozšířený, pak poskytuje střídavý chov možnosti odchovu v poměrně malých klíckách a s nejmenším počtem samců. Při střídavém způsobu chovu umístíme samičky jednotlivě do klecí. Podle toho, jak jsou "zralé" (stavějí hnízdo a na vábivé pískání samců nebo i chovatelů dělají "kolébku) ", pouštíme samce k samičce do klece.
Po několika minutách se ptáci obvykle páří. Potom samce odchytíme a umístíme opět zvlášť, tak jak byl předtím. Za hodinu nebo později můžeme samce pouštět k další samičce. Postupně ho můžeme připustit ke čtyřem samičkám.
U žádné samičky nesmí samec zůstat delší dobu, jinak by s ní vytvořil chovný pár. Vzniká nebezpečí, že by další samičky již nepřijal. Samce je třeba přidávat k samičkám ode dne stavby hnízda až do snesení druhého až třetího vejce.
Když se samec spářil se všemi samičkami, které mu byly určeny, přemístíme ho nejlépe do jiné místnosti nebo do hořejšího regálu, aby samičky byly co nejméně rušeny.
Tento způsob má ty výhody, že ke každé samičce nemusíme mít také samce. Bezpečně známe rodiče, vyloučíme rušeni samiček některými příliš temperamentními samci. Dále máme možnost v jednom roce vyzkoušet vlastnosti jednoho samce u více samiček a na velkém množství potomstva sledovat výsledky. Jako každý, tak i tento způsob chovu má své stinné stránky. Samičky se musí samy starat o odchov a tím se více a rychleji vyčerpávají. Jestliže chovatel nezpozoruje, že samička je již "zralá" na páření, samička snese neoplozená vajíčka. Při předčasném vpuštění samečka často zažijeme boje mezi oběma plánovanými partnery.
Další stinnou stránkou této metody je, že v době, kdy samička ještě krmí sotva opeřená mláďata, začíná některá již znovu snášet, v tomto případě ale neoplozená vajíčka.
Přidáváme-li samce předčasně z obavy před snesením neoplozených vajec, napadne někdy mladé.

Chov oddělený

Třetí metodou je chov oddělený. Svými výhodami a nedostatky ho můžeme řadit mezi chov střídavý a chov párový. Vyžaduje ale speciální klece.
Jsou to klece, kdy vždy jednu baterii tvoří tři spojené klece. V podstatě to je jedna delší klec, která má stejnou výšku a šířku jako klec normální (délka 100 cm, výška 40 cm a šířka 40 cm).
Je rozdělena napříč na tři oddělení; obě okrajová jsou dlouhá 40 cm, prostřední 20 cm. V obou přepážkách, které jsou průhledné (z drátu), jsou menší vytahovatelná dvířka. Všechna oddělení mají kompletní vybavení, tj. bidélko, dvířka, šoupátko, krmítko a napáječky nebo místo pro koupelničku.
V okrajových klecích je ještě možné pověsit vnitřní nebo vnější hnízdo.
Do obou okrajových klecí současně dáváme po jedné samičce a doprostřed plánovaného samce. Dvířka mezi odděleními jsou uzavřená. Za nějaký čas pověsíme hnízda.
Samcec se s oběma samičkami seznámí přes dráty přepážek se vytvoří pevné páry. Projeví-li některá samička dostatečnou "zralost", připustí se samec přes přepážku tak, že se povytáhnou vytahovací dvířka. Dvířka v přepážce se ihned opět uzavřou, aby i nadále zůstaly samičky prostředni klecí od sebe odděleny.
Po spáření se může samec odchytit a vrátit do svého prostředního odděleni. Není-li druhá samička ještě připravena k páření, je možné samce do snesení třetího vejce ponechat u první samičky.
Později se totéž provádí u druhé samičky. Krmí-li jedna samička špatně, je možné k ní připustit samce. Možností je několik a samce můžeme kdykoli použít ke kterékoli z obou samiček.
Protože samec střídavě vytvořil s každou samičkou pevný pár, a dokonce je krmí přes dráty přepážky, k žádným bojům nedochází. Stále se s oběma vidí, ale rušit je při sezení nemůže. Ani samičky se vzájemně neruší. Metoda má téměř samé výhody a žádné nedostatky.

Chov párový

Při chovu párovém necháváme po celou dobu chovné sezóny samce a samičku pohromadě v jedné kleci, která ale musí být o něco větší, než se používá u chovu střídavého nebo odděleného. Často totiž krmi samec mláďata ještě z prvního chovu a samička již staví nové hnízdo nebo snáší vejce atd.
Velmi často pak bývá v kleci po určitou dobu 6 až 7 ptáků najednou. Tento způsob chovu je zdánlivě nejpřirozenější, protože samci a samičky se společně starají o hnízdo a odchov. Ve druhém ani ve třetím hnízdě neexistují neoplozená vajíčka. Mláďata často krmí oba rodiče, a samička proto nebývá tak vyčerpána.
Předpokladem ale je, aby se oba partneři vzájemně shodli a vytvořili dokonalý pár. V přírodě totiž samec není stále v tak úzkém kontaktu a omezeném prostoru se samičkou. Musí shánět potravu, odhánět vetřelce atd.
V malé kleci ale všechno odpadá. Sameček má dlouhou chvíli a pak obtěžuje a ruší samičku. Máme-li harmonický pár, pak je to však nejideálnější způsob chovu, který se výlučně používá v chovu postavových kanárů.
Temperament samce v době sezení samičky můžeme také poněkud utlumit krmením. Vynecháme vaječnou směs, právě tak semenec a podobné krmivo. V této době zcela postačí řepka, lesknice a loupaný oves.


Plemena zpěvných kanárů

Zpěvných kanárů existuje více různých plemen zcela odlišného, dědičně podmíněného zpěvu:

  • Timbrado mp3  , španělské plemeno s hlasitým, vysokým a ostrým zpěvem
  • Belgický bublák (malinois, wasserschläger) wav   s velmi rozmanitým, vodově zbar­veným zpěvem
  • Smet, pařížští červeně zbarvení kanáři
  • American Singer wav 
  • Tyrolský slavík - vymřelí kanáři slavičího zpě­vu, kteří se učili zpívat od slavíků obecných
  • Ruský kanár mp3 , je šlechtěn k napodobování zpěvu volně žijících ptáků, jejichž seznam a zčásti i pořadí jsou určeny standar­dem
  • Harcký dutopěvec mp3 
    • výstavní třída A1 – kanár harcký – kolekce
    • výstavní třída A2 – kanár harcký – jednotlivci
    • výstavní třídy A3-A12 - barevní a postavoví – kolekce i jednotlivci, tady se boduje nejprve zpěv a pak vzhled 

Ukázky zpěvu:

TOPlist